Průzkum běžeckých možností na Drahanské vrchovině nedopadl na první pokus úplně ideálně. Autem jsme přijeli do Suchého a namířili jsme si to po žlutém okruhu na Skalky a pak po modrém do Kořence. Přímo před námi jel skůtr, vyrábějící novou stopu, ale projížděl ji v hlubokém sněhu, takže se propadala a bylo lepší jet ve staré ušlapané stopě vedle. Na loukách byly stopy zafoukané, v lese cesty prohrnuté od lesáků a místy posypané štěrkem (toho jsme si všimli až pozdě).
V Kořenci na golfovém hřišti jsme se občerstvili borůvkovými knedlíky a pivem (já), Marian, Ĺubka a Jana si dali polévku a čaj. Po posezení jsme se chtěli vydat přes Benešov zpátky do Suchého. Vyrazili jsme ale špatný směrem, na loukách nebylo značení a spousta stop od skůtrů i bloudících lyžařů, které často dělaly jen smyčky. Asi po hodině jsme se úspěšně vrátili do Kořence. Druhý pokus z Kořence už byl lepší a našli jsme modrou značku, vedoucí do Benešova. Jeli jsme správně podél elektrického vedení, ale nepodívali jsme se do mapy, která jasně říkala „stále podél vedení“ a na louce jsme od vedení uhnuli po modré značce. Jelo tím směrem i několik dalších lidí, tak nám to nepřišlo divné. Opět jsme bloudili po loukách, tentokrát jsme si často i sami vyšlapávali stopu a opět nás mátly stopy od skůtrů, bohužel těch, které nevytváří stopy pro běžky.
Asi po dvou hodinách jsme se konečně dostali někam do civilizace – do Okrouhlé. Při pohledu na stále stejné louky s pár stopami, které se vždy někde otáčely nebo končili, jsme se rozhodli jít do Benešova po silnici. Nakonec jsme asi na pátý pokus chytili stop, který vzal Mariana až do Suchého a přijel pro nás autem. Při -11°C a bloudění po loukách při celkem silném větru to přišlo vhod.
Rád bych Drahanskou vrchovinu vyzkoušel i příště, ale raději ještě s někým, kdo to tam zná a možná bychom se příště na začátku mohli zeptat v informačním centru, které stopy jsou aktuálně nejlepší.
FOTKY AŽ MARIAN POŠLE
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.